Lancaster – projížďka po zemi Amišů

Do okolí Lancasteru, zemi Amišů, jsem se vloni podívala hned dvakrát. Poprvé to bylo během organizovaného zájezdu do Filadelfie. Podruhé s partou přátel. Návštěva pennsylvánské Dutch country, jak je oblast Lancasteru nazývána, je ostatně jedním z populárních výletů při návštěvě New Yorku.

Byla jsem zvědavá. Čekala jsem výlet zpátky do minulého století. Místo, kde se zastavil čas. Ve světě moderních technologií, internetu a kultury sociálních sítí pro mě něco nepředstavitelného. Čekala jsem uzavřenou komunitu. Tak trochu něco podobného, co jsem viděla v televizi a na filmovém plátně. Skutečnost však byla trochu jinde.

Před světem se opravdu nelze zavřít za železná vrata a předstírat, že okolní svět neexistuje. Nikdo se tam o to ani nesnaží. To mě překvapilo snad nejvíc. V oblasti Lancasteru vedle sebe žijí jako sousedé, Amišové a ti „většinoví“ Američané. Žádná kolonie, odlehlá osada. Nic takového. Jen stěží jsem rozpoznávala, který z domů patří komu. Ty „amišovské“ měly v oknech svíčky, zatímco před těmi druhými stála auta a na střechách měly satelity.

Chcete vidět idylický americký venkov? Jste na správném místě.

Návštěva Lancasteru a jeho okolí byla vlastně taková příjemná projížďka po venkovu, mezi upravenými farmami, ovocnými sady a poli. Jediné, co vdechlo místu netradičnost a v určitém smyslu exotiku, byly všudypřítomné koňské povozy na silnicích, kolem kterých kličkovala auta a motorky.

Pro turisty zde nabízejí projížďky hned na několika místech. V rámci zájezdu do Filadelfie jsme jednu takovou měli v ceně. Podruhé jsme se se stejným povozem svezli i s přáteli. Pokaždé jsme jeli trochu jinou trasu. V rámci první projížďky byla zahrnuta i zastávka u jedné z ekofarem, kde jsou turistům nabídnuty ke koupi některé z typických produktů, jako domácí sušenky, limonáda a root beer.

Výhodou organizovaného zájezdu bylo také to, že povoz byl rezervován dopředu a po příjezdu jsme na projížďku nemuseli čekat. V druhém případě nás skoro udolalo čekání, které se z původních 30-40 minut vyšplhalo na hodinu a půl. Takže jsme čekali a čekali a omladina kolem nás mezitím jezdila po silnici v povozech. Naštěstí u zastávky, kde jsme čekali, se nachází i obchod se suvenýry a restaurace.

Během projížďky jsme se mohli kočího/průvodce na cokoli zeptat. Sami nás k tomu pobízeli. Takže si předem připravte otázky! Protože pokud se nezeptáte vy, budete půlku cesty rolovat oči nad dotazy spolucestujících.  Ale jak říká klasik, žádná otázka není stupidní, když víš, jak na ni odpovědět. A naši průvodci už zřejmě za ty roky slyšeli ledacos a byli tak dokonale vytrénovaní.

Dozvěděli jsme se tak, kdo jsou Amišové, kde se v oblasti vzali, ale také jak vypadal a vypadá jejich běžný život a denní rutina.

Tady je pár faktů o komunitě Amišů:

• Jsou soustředěni zejména v Kanadě a USA v oblastech Pensylvánie, Ohiu a Indianě.
• Amišové se jim začalo říkat jakožto následovníkům Jakoba Ammanna.
• Žijí v okrscích, kde každá rodina vlastní hospodářství.
• Jsou známí především přísnými zákazy používání techniky (nesmějí používat auta, telefony ani elektřinu).
• Jsou pacifickým náboženským směrem. Odmítají militarismus a jakékoli násilí.
• Většina z nich mluví německým dialektem, tzv. pensylvánskou němčinou.
• Každý církevní okrsek tvoří okolo 25 rodin, jeho součástí je i biskup a dva kazatelé. Bohoslužby slouží každých čtrnáct dní v domech členů.
• Další zajímavostí je, že Amišové odmítají vládní pomoc. Nemají ani žádné pojištění. O své členy se společenství stará po celý život. Musí však platit federální, státní i místní daně s výjimkou starobního pojištění.
• Provozují a spravují vlastní osmileté základní školy; většina amišů má pouze základní vzdělání.
• Amišové žijí na venkově a po většinou se živí zemědělstvím či malým obchodováním a výrobou nábytku.
• Svá pole amišové obdělávají koňmo. Některé okrsky však dovolují stroje, pokud jsou poháněny místní energií.
• Nemohou vlastnit telefon, ale v případě nouze mohou zavolat z telefonní budky.
• Místo aut používají vůz tažený koňmi. Aby směli jezdit po silnicích, v zadní části vozu musí mít umístěný výstražný trojúhelník.

Ostatně tím, že Amišové nepoužívají klasické dopravní prostředky, nemohou prý „ujet“ moc daleko a tím pádem zůstávají v komunitě.

Celistvosti komunity napomáhá i to, že Amišové nikomu svou víru nevnucují. Žijí takto dobrovolně. I mladí lidé mají nakonec na výběr, zda chtějí zůstat „Amiši“ anebo žít podle většinové společnosti. Podle tradice rumspringa mohou mladí lidé od 16 let „ochutnat svět“, tedy život v okolní společnosti. Během rumspringy, který trvá několik měsíců, můžou mladí nosit oblečení, jaké nosí většinová společnost a mít třeba i auto. Je jim povoleno držet se s přáteli mimo komunitu, pít a navštěvovat kluby.

V úctě k rodičům to vše však dělají diskrétně. Rodiče doufají, že se jejich děti po téhle zkušenosti navrátí k životu ve společenství Amišů. Dospívajícím tento zvyk umožňuje relativně svobodné rozhodnutí nechat se pokřtít a věnovat se po zbytek života komunitě. Velká většina mladých se totiž nakonec opravdu rozhodne zůstat.

Zvědavost turistů lze také dobře zpeněžit.

Návštěvníci mohou nahlédnout do zákulisí jejich života při návštěvě The Amish farm and house. Farmy, která je dnes jakýmsi muzeem o životě Amišů v této oblasti. Trochu paradoxem je, že se původní majitelé domu odstěhovali právě kvůli rostoucímu zájmu turismu o oblast a nechtěli být neustále „okukováni.“

Při prohlídce domu zjistíte, jak vypadá typická domácnost. Dozvíte se jakou roli mají v rodině a komunitě ženy a muži, také něco o zvycích a pravidlech oblékání. Ženy totiž nosí jednoduché dlouhé šaty. Součástí oděvu ženy je vždy pokrývka hlavy ve formě čepce nebo šátku. Muži nosí černé kalhoty, jednobarevnou košili, vestu a na hlavě klobouk – v létě slaměný, v zimě z černé látky. Oděv je bez límečků a knoflíků. Amišové také nenosí náramky, hodinky ani jiné doplňky. Svobodní muži si holí tvář do hladka, ženatí muži nosí typický plnovous.

A to jídlo!

Pokud něco opravdu stojí za tu cestu, pak jsou to produkty (a dobroty), které Amišové vyrábějí. Už dlouho jsem nejedla tak výborný sýr. Prý i ta zmrzlina je nepřekonatelná (alespoň to tvrdila průvodkyně Carmina ze zájezdu do Filadelfie). Bohužel nemohu posoudit. V jiném obchodě jsem se mírně přejedla/přeplácala a zmrzlinu bych na vrch už nezvládla.

No, posuďte sami. Neochutnali byste to… (všechno)?

Tohle, a ještě mnohem víc najdete na místě s názvem Kitchen Kettle Village. Obchodní vesnička je otevřená celý týden, kromě nedělí.

Při naší druhé návštěvě jsme už dosti vyhladovělí, kvůli neplánovanému čekání na projížďku v povozu, zajeli na oběd do Hershey Farm Restaurant & Inn. Další místo, kde se totálně přejíte!

The  Amish experience je rozhodně skvělý business. Zvídavých turistů se to tam jen hemžilo. O popularitě místa svědčí i spousta hotelů, které v okolí v posledních letech vyrostly. V jednom z nich jsme se chtěli na jednu noc ubytovat i my. Proč se tak nakonec nestalo, o tom zase někdy příště. To byla totiž taky jedna zajímavá historka!

Továrna na čokoládu

Návštěvu oblasti Lancasteru můžete spojit i s výletem do nedalekého městečka Hershey, domovu slavné čokoládovny Hershey´s.  Když to nestihnete zajděte alespoň do značkového obchodu na Times Square. Čokoládu pak nebudete chtít vidět alespoň týden!

Cesta do Lancasteru a okolí se vyplatí nejen jako jednodenní výlet z New Yorku, nebo jako součást kombinované cesty (POZOR! cesta trvá cca. 3 hodiny autem! Vyplatí se vyjet hodně brzo ráno, už jen kvůli dopravní špičce!). Ať již dáte přednost organizovanému zájezdu (Filadelfie + Amish Country), nebo oblast prozkoumáte na vlastní pěst, rozhodně nebudete litovat. Okolí totiž nabízí spoustu možností zábavy pro celou rodinu.