Bylo to koncem září 2015 v podvečerních hodinách, kdy jsem poprvé vstoupila na americkou půdu se čtyřmi kufry a vykročila vstříc novému newyorskému dobrodružství. Ten den jsme měli za sebou stěhování z bytu, osmihodinovou cestu letadlem a dvouhodinové čekání na letišti JFK. Když jsme se konečně značně znaveni dostali na hotelový pokoj, posadila jsem se na postel a zadívala se ven z okna. Před námi se tyčily osvícené mrakodrapy, kterým jako král vévodil ten nejslavnější – Empire State Building.
Nemohla jsem z proslulé budovy spustit oči. Horní část osvětlovala světla červeno zelené barvy. Ve směti výškových budov byl naprosto nepřehlédnutelný. Budova Empire State Building byla také to první, co jsem spatřila první ráno v New Yorku, když jsem se zadívala ven z okna na probouzející se město. Bylo pět ráno a pomalu začalo svítat.
Naše první procházka po New Yorku byla po Páté avenue. Ve skutečnosti jsme hledali obchod mobilního operátora, abychom si zakoupili telefony s americkými čísly. Pro běžnou komunikaci, při hledání bydlení a práce to byla naprostá nutnost a při příjezdu naše priorita.
„Co to je?“ zahleděla jsem se na druhou stranu chodníku, kde se před vchodem shlukovaly různé skupinky. „Přece Empire State Building,“ ozval se vedle mě Andy. Zaklonila jsem hlavu a zadívala se na výškovou budovu. „Aha, tak to je ono,“ pomyslila jsem si trochu zklamaně. Ten den jsme však pokračovali dál v cestě. Přece jen jsme měli důležitější věci na seznamu. Návštěva památek musela počkat. Nejdříve bydlení, banka, úřady, práce. No, bylo toho hodně, co bylo třeba zařídit. Odpoledne jsme měli naplánovány už tři prohlídky bytů. Hlavně neztrácet čas!
Kdo by to byl v tu chvíli tušil, že o několik týdnů později projdu těmi dveřmi a poprvé zhlédnu na město z výšky ze slavné vyhlídky. Ne však jako turista, ale v rámci pracovního pohovoru! Úspěšného, měla bych dodat. Moje první práce v New Yorku totiž byla pro Empire State Building! Náhoda? Osud? Nevím. Pracovat v ikonické budově s naprosto skvělým týmem lidí, byla rozhodně úžasná zkušenost.
Dostala jsem se tak do míst, kam se běžný návštěvník nepodívá. Nahlédla jsem do zákulisí jedné z nejznámějších budov na světě a jako bonus jsem kdykoli mohla kdykoli vylézt nahoru a pokochat se pohledem na město.
Ráno 28. července 1945 malý bombardér naletěl do severní části budovy mezi 79. a 80. patrem. Další letadlo jen těsně minulo budovu o rok později. To byly asi dva nejhorší incidenty v historii budovy.
Po 11. září 2001 byl vstup do větší části budovy striktně omezen. Koridory s výstavou fotografií a posterů v suterénu, dříve volně přístupné veřejnosti, mohou nyní procházet jen zaměstnanci firem, které sídlí v budově a jejich návštěvníci. Veškeré návštěvy je nutno hlásit na recepci. Tu najedete v chodbě u vchodu z 34. ulice. Pokud vaše jméno není na seznamu příchozích, pak máte smůlu. V opačném případě si vás po předložení průkazu totožnosti vyfotí a obdržíte kartu, která vám umožní vstup k výtahům do vámi předem nahlášeného patra.
Každý návštěvník vyhlídky musí projít nejdříve přes bezpečnostní kontrolu. Když ze vstupní haly vyjedete po jezdících schodech do prvního patra (v USA je to druhé, přízemí je považováno za první patro), čeká vás kontrola podobná té na letišti. Takže žádné ostré předměty nebo sklo s sebou. A pozor! Neprojdou ani selfie tyče a velké deštníky. (Nemusíte je hned vyhazovat, jen je zanecháte dole u security a vyzvednete při odchodu.) Boty zouvat nemusíte. 🙂
S podobnými kontrolami se setkáte na většině turistických místech v New Yorku. Tak to berte jako nedílnou součást zážitku a nijak to neřešte. Ostatně je to i pro vaši bezpečnost.
V roce 1964 byla přidána na horní část budovy světla, která mohou měnit barvu podle sezóny, nebo různých událostí ve městě i ve světě. Například v den smrti zpěváka Prince se světa zbarvila do fialova, na svatého Patrika zase každoročně září zeleně. Synchronizovaná světelná show pak byla poprvé představena v roce 2012. Od té doby je k vidění při zvláštních příležitostech. Program osvětlení naleznete na webových stránkách vyhlídky.
„Vidíte, co je za oknem?“
„Nic.“
„Ano, tak přesně to je to, co tam uvidíte!“
„Můžeme tedy jít nahoru?“
„Ale nic neuvidíte.“
„To nevadí.“
Samozřejmě, že když sešli dolů, šli si hned stěžovat a domáhali se vrácení peněz!
Empire State Building není jen tahák na turisty, ale neoddělitelná součást příběhu „města, které nespí“ a jeho obyvatel. A já jsem opravdu vděčná, že jsem toho mohla být alespoň na chvíli součástí.